Kolik je pravdy v národních stereotypech?

Horkokrevní Španělé, mafiánští Italové, depresivní Rusové a neurotičtí Češi. Jsou příslušníci ostatních národů skutečně takoví, jaké si je představujeme. Je v našich společensky sdílených a přenášených stereotypech o typických příslušnících cizích národů alespoň zrnko pravdy?

Etnické a národní stereotypy, tedy ustálený a často zjednodušený soubor představ o vlastnostech a chování příslušníků různých národů a skupin, napomáhají diskriminaci, na druhou stranu jsou přirozeným sociálním jevem a nezbytným prostředkem sociální kategorizace. Stereotypy jsou součástí sociální percepce druhého etnika a manifestují se na úrovni chování k jeho příslušníkům. Stereotypy zjednodušují orientaci a rozhodování a napomáhají kategorizaci na my a oni. Bývají často využívány v karikaturách či propagandě.

Torracciano (2005) definuje národní stereotypy jako sdílená přesvědčení o znacích typického představitele určitého národa. Stereotypy tvoří kognitivní složku meziskupinových postojů. Příkladem je stereotyp typického pořádkumilovného, pedantního a spolehlivého Němce nebo horkokrevný a družný Španěl. Afektivní složkou meziskupinových postojů jsou předsudky (úsudky s emocionálním hodnotícím nádechem založené na pouhém mínění nikoliv spolehlivém poznání) a behaviorální složkou je diskriminace. Meziskupinové postoje jsou podle teorie meziskupinového kontaktu (Pettigrew & Tropp, 2006) ovlivněny zejména kontaktem s příslušníky těchto „cizích“ skupin, jichž není jedinec členem.

V psychologii 20 st. byl zastáván názor, že v národních, stejně jako jiných stereotypech, v jejich zhuštěné podobě může být obsažena špetka pravdy (kernel of truth hypotesis), protože se jedná o kumulovanou lidskou zkušenost (Costa, Torracciano, McCrae, 2001). Tento do určité míry logický a široce přijímaný předpoklad vyvrací italský výzkumník a psycholog A.Torracciano (2005) v rozsáhlé mezinárodní studii zahrnující 49 národů. Stereotypy příslušníků vlastního národa (autostereotypy) ani ustálená přesvědčení o typických vlastnostech příslušníků druhých národů (heterostereotypy) nekorelovaly s osobnostními profily příslušníků daných kultur měřených osobnostním dotazníkem NEO-FI-R. Pro měření stereotypů byl využit posuzovací inventář National Character Survey (NCS) odpovídající vlastnostem obsaženým v NEO-FI-R, v dalších výzkumech bylo NCS použito rovněž k posouzení vlastních osobnostních charakteristik na místo NEO-FI-R.

Vyšší přesnosti přitom dosahují podle výzkumníků spíše heterostereotypy, tedy to jak příslušníky daného národa vidí jeho sousedé. U autostereotypů hraje významnou roli ochranná a sebenadhodnocující tendence v hodnocení vlastního národu (self-enhacement bias). Že stereotypy neodpovídají vlastnostem reálných lidí bylo potvrzeno rovněž výzkumy M. Hřebíčkové (Kouřilová, Hřebíčková, 2011, Hřebíčková, 2013) na české a slovenské populaci. S osobnostním profilem reálných příslušníků hodnoceného národu nekorespondovalo ani hodnocení odborníků (sociálních vědců) majících osobní zkušenost s jimi hodnocenými kulturami (Church, Katigbak, 2002 In Lönnqvist, 2012).

Národní stereotypy jsou rigidní a stabilní v čase a místě (shodné v různých regionech dané země). Člověk je získává již v dětství a podobají se do určité míry u příslušníků různých generací. Na jejich šíření se podílí výchova, média, beletrie, filmy, vtipy a anekdoty. Odráží se v nich socioekonomické podmínky, historie, zvyky, mýty, legendy a hodnoty daných národů. Z teplejšího geografického klimatu bývá například usuzováno na vřelejší povahu obyvatel, příslušníci bohatších zemí jsou pokládáni za více profesionální (McCrae, Terracciano, Realo, & Allik, 2007, Terracciano et al., 2005, Realo et al., 2009 In Lönnqvist, 2012 ). V národních stereotypech se projevuje rovněž tzv. kontrastní efekt, kdy svému národu připisujeme vlastnosti kontrastní k vlastnostem národu sousedního, případně národu, vůči němuž se snažíme vymezit. Tento efekt byl nalezen např. ve výzkumech Finů a Rusů, pobaltských národů a Rusů (Realo, 2012).

 

Zdroje

1. Terracciano, A., Abdel-Khalek, A. M., Adam, N., Adamovova, L., Ahn, C. K., Ahn, H. N., ... & Meshcheriakov, B. (2005). National character does not reflect mean personality trait levels in 49 cultures. Science, 310 (5745), 96-100. Dostupné z http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2775052/?tool%3Dpmcentrez
2. Costa Jr, P., Terracciano, A., & McCrae, R. R. (2001). Gender differences in personality traits across cultures: robust and surprising findings. Journal of personality and social psychology, 81(2), 322.
3. Lönnqvist, J. E., Yijälä, A., Jasinskaja-Lahti, I., & Verkasalo, M. (2012). Accuracy and contrast in national value stereotypes–A Case study using Ingrian-Finns as bi-cultural experts. International Journal of Intercultural Relations, 36(2), 271-278. Dostupné z http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0147176711000769
4. KouřilovÁ, S., & Hřebíčová, M. (2011). Accuracy of Slovak National Stereotypes: Result of Judgment or Intuition?. Studia Psychologica, 53(2). Dostupné z http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=0e1c2dac-bc16-43e6-8cf7-829dbb4f86ce%40sessionmgr198&vid=1&hid=114
5. Hřebíčková, M. (2013). Přesnost regionálních stereotypů a mechanismy jejich vytváření. Československa Psychologie, 57(3). Dostupné z http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=46f503f0-265f-4465-a93a-b9f252f42032%40sessionmgr114&vid=1&hid=114
6. Pettigrew, T. F., & Tropp, L. R. (2006). A meta-analytic test of intergroup contact theory. Journal of personality and social psychology, 90(5), 751. Dostupné z http://blogs.law.columbia.edu/genderandsexualitylawblog/files/2012/04/A-Meta-Analytic-Test-of-Intergroup-Contact-Theory.pdf
7. Chan, W., McCrae, R. R., De Fruyt, F., Jussim, L., Löckenhoff, C. E., De Bolle, M., ... & Terracciano, A. (2012). Stereotypes of age differences in personality traits: Universal and accurate?. Journal of personality and social psychology,103(6), 1050.

Zdroj obrázku

1. http://www.maxwelle.eu/rom-je-zlodej-blondynka-blba-a-muslim-je-terorista-2