Epigenetická paměť: vzpomínky po dědečkovi

To, že můžeme po svém dědečkovi zdědit charakteristický tvar nosu nebo starožitné hodinky, překvapí asi málokoho. Že bychom ale mohli dědit „vzpomínky“? To už vypadá spíš jako sci-fi nebo ezoterická fantazie. Možná je to ale skutečnost – tedy aspoň pokud jste myš.

 

Naši předkové nám promlouvají do života různě. Už z definice je jasné, že nám předávají své genetické vlohy – dobré i zlé. Neméně, a možná dokonce i více, nás ovlivňují sociální cestou, tedy výchovou, předanými zkušenostmi, ale také zděděným majetkem a sociálním postavením. Méně zjevné, ale podobně zásadní jsou vlivy, kterým jsme vystaveni v matčině lůně: hormony, infekce, toxiny, složení výživy, to vše nás nějakým způsobem spoluutváří.

 

 

Zcela jiná káva je ale dědičnost získaných vlastností.

 

Více se dočtete v článku na serveru www.osel.cz.