0:11Ráda bych se s vámi podělila o právní případ, na kterém jsem pracovala. Týkal se muže jménem Steve Titus.
0:19Byl ředitelem restaurace. Bylo mu 31 let, žil v Seattlu ve státě Washington, byl zasnouben s Gretchen,kterou si chtěl vzít, byla láskou jeho života. A jedné noci si tento pár vyšel na romantickou večeři do restaurace. Byli zrovna na cestě zpět domů, když je zastavil policista. Víte, Titův automobil byl podobnývozu, který dříve té noci řídil muž, který znásilnil stopařku, a Titus byl tomuto násilníkovi trochu podobný. Takže si ho policie vyfotila a snímek zařadila do výběru fotografií, které byly později ukázány oběti, a ta označila Titovu fotografii. Řekla: „Tento je mu nejpodobnější." Policie a státní zastupitel pokračovali v soudním procesu, a když byl Steve Titus souzen za znásilnění, oběť se dostavila k výslechu a pravila, „Jsem si jistá, že on je tím mužem." A Titus byl odsouzen. Prohlašoval, že je nevinný,jeho rodina křičela na porotu, snoubenka se v pláči zhroutila k zemi, a Titus byl odveden do vězení.
1:36Takže, co byste v tuto chvíli udělali? Co byste si počali? Titus kompletně ztratil víru v soudní systém, a potom dostal nápad. Povolal místní noviny, a stal se předmětem zájmu investigativního reportéra, který našel pravého viníka, muže, který se nakonec k tomuto znásilnění přiznal, muže, který byl pravděpodobným viníkem dalších 50 znásilnění v daném regionu. A když byly tyto informace předány soudci, ten Tita osvobodil.
2:11A tohle je bod, ve kterém měl tento případ skončit. Mělo by být po všem. Titus by měl o tomhle všem přemýšlet jako o hrozném roce, roce, ve kterém byl obviněn a souzen, ale který už skončil.
2:23Nedopadlo to tak. Titus byl těžce zahořklý. Ztratil práci. Nedovedl ji získat zpět. Ztratil snoubenku.Nemohl se smířit s přetrvávajícím hněvem. Přišel o všechny své úspory, rozhodl se soudit a podal žalobu proti policii a všem, kteří podle něj byli zodpovědní za jeho utrpení.
2:44A tohle je chvíle, kdy jsem na tomto případu začala vážně pracovat, snažila jsem se přijít na to, jak oběť znásilnění přešla ze stavu: „Tento je mu nejpodobnější" do stavu: „Jsem si naprosto jista, že on je tím mužem."
2:59Titus byl tímto občanskoprávním sporem zcela pohlcen. Strávil všechen svůj bdělý čas tím, že o něm přemýšlel, a pár dní před samotným stáním, se ráno probudil v ohromných bolestech, a zemřel na srdeční zástavu v důsledku stresu. Bylo mu 35 let.
3:20Tak jsem byla požádána, abych pracovala na jeho případu, protože jsem vědec v oboru psychologie. A studuji paměť. Studuji paměť už desítky let. A když potkám někoho v letadle -- toto se stalo na cestě přes Skotsko -- když potkám někoho v letadle, a navzájem si položíme otázku: „Co děláš za práci?" na kterou odpovím: „Studuji paměť," obvykle se mi svěřují, jak obtížné pro ně je zapamatovat si jménanebo že mají příbuzného, který má Alzheimerovu chorobu nebo podobné problémy s pamětí, musím je v tom zastavit. Nestuduji, kdy lidé zapomínají. Studuji pravý opak. Totiž, kdy si zapamatují, kdy si zapamatují věci, které se nestaly nebo si pamatují věci jinak, než se opravdu staly. Studuji falešné vzpomínky.
4:11Bohužel, Steve Titus není jedinou osobou která byla obviněna na základě něčí chybné paměti. V jednom americkém projektu byly shromážděny informace o 300 nevinných lidech, 300 obžalovaných, kteří byli odsouzeni za činy, jež nespáchali. Strávili 10, 20, 30 let ve vězení za tyto činy a nyní testy DNA prokázaly, že jsou opravdu nevinní. A když byly tyto případy přezkoumány, tři čtvrtě z nich byly způsobeny klamnou pamětí očitých svědků.
4:54Inu, proč? Stejně jako porotci, kteří odsoudili tyto nevinné lidi, a porotci, kteří odsoudili Tita, hodně lidi věří, že paměť funguje jako nahrávací zařízení. Prostě nahrajete informaci, potom ji vyvoláte z paměti a znovu přehrajete, pokud chcete odpovědět na otázku nebo identifikovat obrázek. Ale desítky let práce v psychologii prokázaly, že tak to prostě není. Naše vzpomínky jsou konstruktivní. Jsou rekonstruktivní.Paměť pracuje spíše trochu jako stránka Wikipedie: Můžete ji změnit, stejně tak ji mohou změnit i jiní lidé. Prvně jsem začala zkoumat tento proces konstruktivní paměti v 70. letech. Prováděla jsem experimenty, kdy jsme lidem ukazovali simulované zločiny a nehody, a ptali jsme se jich, co si zapamatovali. V jedné studii, jsme lidem ukázali simulovanou nehodu a položili jsme jim otázku: Jakou rychlostí se auta pohybovala, když se srazila. A jiných lidí jsme se zeptali: Jakou rychlostí se auta pohybovala, když do sebe třískla? A když jsme se ptali „třískající" otázkou, svědci nám vypověděli, že vozidla jela rychleji, a navíc, tato otázka způsobila, že lidé nám častěji říkali, že viděli na scéně nehody rozbité sklo, i když tam vůbec žádné rozbité sklo nebylo. V jiné studii jsme ukázali simulovanou nehodu,kde automobil projel skrze křižovatku se značkou STOP, a když jsme položili otázku, ve které jsme o této značce mluvili jako o značce „Dej přednost v jízdě", spousta svědků nám řekla, že si pamatují tuto druhou značku na křižovatce, namísto značky STOP.
6:42Můžete si říkat, víte, tohle jsou jenom sehrané události, nejsou nijak zvláště stresující. Udělali by stejnou chybu v opravdu stresující události? Ve studii, kterou jsme publikovali teprve před pár měsíci, jsme tuto otázku zodpověděli, protože co bylo opravdu neobvyklé na této studii, bylo to, že jsme se rozhodli připravit lidem velmi stresující zážitek. Předmětem této studie byli američtí vojáci, kteří procházeli otřesným tréninkovým cvičením, aby se naučili, jaké to pro ně bude, když budou chyceni jako váleční zajatci. A součástí tohoto cvičení byl i agresivní výslech těchto vojáků, nepřátelsky, tělesně hrubě, po dobu 30 minut, a vojáci se později snažili identifikovat osobu, která prováděla výslech. A když jsme jim vnutili informaci, která vedla k jiné osobě, spousta z nich špatně označila svého vyšetřovatele, často identifikovali někoho, kdo se ani vzdáleně nepodobal pravému vyšetřovateli.
7:57Co nám tyto studie ukazují, je fakt, že když podáte lidem špatnou informaci o nějaké zkušenosti, kterou by měli mít, můžete zdeformovat nebo pozměnit jejich paměť.
8:12No, v našem světě jsou dezinformace všude. Jsme dezinformovaní nejen když jsme tázáni odpovídajícím způsobem, ale také při rozhovoru s ostatními svědky, kteří nám můžou úmyslně nebo bezděčně předat nějaké chybné informace, nebo když vidíme nějaké mediální zpravodajství o události, se kterou jsme se setkali, to vše nám poskytuje příležitost pro tento druh „znečištění" naší paměti.
8:41V 90. letech jsme si začali uvědomovat ještě extrémnější problém naší paměti. Někteří pacienti začali terapii s jedním problémem -- třeba s depresí, poruchou přijmu potravy -- a z terapie odcházeli s úplně jiným problémem. Extrémní vzpomínky na strašné týrání, někdy v satanistických rituálech, někdy zahrnující opravdu bizarní a nevídané prvky. Jedna žena odešla z psychoterapie s přesvědčením, že přetrpěla roky rituálního zneužívání, při kterém otěhotněla a ono dítě bylo z jejího břicha vyříznuto. Ale neměla na těle žádné jizvy nebo jakýkoli druh hmatatelného důkazu, který by mohl podpořit její příběh.A když jsem začala sledovat tyto případy, byla jsem udivena, odkud pocházejí tyto bizarní vzpomínky? A zjistila jsem, že většina těchto případů zahrnovala určitou konkrétní formu psychoterapie. Tak jsem se ptala, zda některé z prvků v této psychoterapii -- jako třeba cvičení představivosti, výklad snů, v některých případech hypnóza, nebo vystavení klamným informacím -- nevedly tyto pacienty k rozvoji těchto velmi bizarních, nepravděpodobných vzpomínek? A navrhla jsem některé experimenty, abych se pokusila studovat procesy, které byly použity v rámci této psychoterapie, díky kterým bych prozkoumala vývoj těchto velice rozvinutých klamných vzpomínek.
10:25V jedné z prvních studií, které jsme provedli, jsme použili sugesce, metodu inspirovanou psychoterapií, kterou jsme viděli v těchto případech, použili jsme tento druh sugesce a vštípili klamnou vzpomínku že když jste byli dítětem, pět šest let staří, ztratili jste se v obchodním domě. Byli jste vyděšení. Brečeli jste.Nakonec jste byli zachráněni starší osobou a navráceni rodině. Uspěli jsme ve vštípení této vzpomínky v myslích přibližně čtvrtiny subjektů. A můžete si říkat, dobrá, to není nijak zvlášť stresující. Ale my a další badatelé jsme vštípili rozvinuté klamné vzpomínky věcí, které byly mnohem neobvyklejší a mnohem více stresující. Takže, ve studii provedené v Tennessee výzkumníci vštípili klamnou vzpomínku, že jako děti jste se skoro utopili a museli jste být zachráněni plavčíkem. Ve studii v Kanadě, pro změnu, výzkumníci vštípili klamnou vzpomínku, že když jste byli dítětem, stalo se vám něco tak hrozného, jako je napadení zlým zvířetem, uspěli přibližně s polovinou subjektů. Studie v Itálii, výzkumníci zaseli falešnou vzpomínku, že když jste byli malí, stali jste se svědkem posedlosti ďáblem.
11:44Chtěla bych doplnit, že to možná vypadá, jako že my traumatizujeme tyto experimentální subjekty ve jménu vědy, ale naše studie prošly důkladným ohodnocením za strany etických komisí, které rozhodly,že dočasné psychické obtíže, které mohly některé z pokusných subjektů prožít v našich studiích, jsou převáženy důležitostí tohoto problému, pochopení procesů zapamatování a zneužívání paměti, které se děje na mnoha místech na světě.
12:21No, k mému údivu, když jsem tuto práci publikovala, a začala otevřeně vystupovat proti tomuto konkrétnímu typu psychoterapie, způsobilo mi to poměrně vážné problémy: nepřátelství, především ze strany utlačovaných terapetů paměti, kteří se cítili být pod útokem, a ze strany pacientů, kteří byli pod jejich vlivem. Občas mě na přednášky, kam jsme pozvána, doprovází ozbrojená stráž, lidé píší petice za mé propuštění ze zaměstnání. Ale možná nejhorší bylo, když jsem měla podezření, že jedna žena byla nevinná v případu zneužití, které proti ní vznesla její dospělá dcera. Ta obžalovala svou matku ze sexuálního zneužití založeném na potlačované vzpomínce. A tato dcera dala svolení k zfilmování a veřejnému publikování svého příběhu. Měla jsem podezření ohledně tohoto příběhu, a tak jsem začala vyšetřovat, a nakonec jsem našla informaci, která mne přesvědčila, že tato žena byla nevinná. Vydala jsem prohlášení odhalující tento případ, a chvíli na to na mě podala žalující dcera žalobu. Přesto, že jsem nikdy nezmínila její jméno, soudila se se mnou pro pomluvu a porušení soukromí. A musela jsem projít skoro pěti lety vypořádávání se s tímto chaotickým, nepříjemným sporem. Ale nakonec, konečně to bylo za mnou a mohla jsem se zase vrátit ke své práci. Každopádně, během tohoto procesu jsem se stala součástí znepokojujícího trendu Ameriky, kde jsou vědci souzeni jen pro otevřené vystoupení ve věcech veřejně značně diskutabilních.
14:09Když jsem se vrátila zpět ke své práci, zeptala jsem se sama sebe: Když vštípím klamnou vzpomínku do vaší paměti, nemá to nějaký dopad? Neovlivní to vaše budoucí myšlení, vaše pozdější chování? Naše první studie vštípila klamnou vzpomínku, že jako malí jste onemocněli z těchto jídel: vajec vařených natvrdo, nakládaných okurek a jahodové zmrzliny. A zjistili jsme, že jak jsme jednou vštípili tuto klamnou vzpomínku, lidé už nechtěli tolik jíst tato jídla na piknicích. Klamné vzpomínky nejsou nutně špatné nebo nepříjemné. Když jsme vštípili hřejivou, neostrou vzpomínku zahrnující zdravé jídlo, jako chřest, mohli jsme donutit lidi jíst více chřestu. A tak to, co nám tyto studie doopravdy ukazují, je, že můžeme vštěpovat klamné vzpomínky, a ty mají dopad, který ovlivní chování dlouho po té, co byly tyto vzpomínky vloženy.
15:01Takže, na základě této schopnosti vštěpovat vzpomínky a kontrolovat chování samozřejmě vyvstanou některé důležité etické problémy, jako, kdy můžeme použít tuto techniku ovládání mysli? A neměli bychom úplně zakázat její použití? Terapeuti nemohou z etického hlediska vložit klamné vzpomínky do myslí jejich pacientů, a to ani v případě, že by to pacientovi pomohlo, ale není tu nic, co by stálo v cestě rodičům zkusit tuto metodu na jejich obézní teenagery. A když jsem to veřejnosti navrhla, vyvolalo to opět rozruch. „Tady ji máme. Ona navádí rodiče, aby lhali svým dětem."
15:40Ahoj, Santa Clausi. (Smích)
15:42Mám na myslí, že jiný způsob, jak se nad tím zamyslet, je, co byste měli radši, dítě s nadváhou, cukrovkou, se zkráceným životem, a vším, co s tím souvisí, nebo dítě s trochou falešných vzpomínek?Vím, co bych si vybrala já pro své dítě.
16:05Ale možná se vlivem své práce odlišuji od většiny lidí. Většina lidí schraňuje své vzpomínky s představou, že ty reprezentují jejich identitu, kým jsou, odkud vzešli. A toho si vážím. Cítím to stejně. Ale díky své práci vím, kolik výmyslů už jsme přijali za své. Jestli jsem se za ta desetiletí něčemu naučila při práci s touto problematikou, pak toto: jenom proto, že vám někdo něco řekne a řekne to sebejistě,jenom proto, že to rozebere do detailu, jenom proto, že vyjadřuje emoce, když vám to říká, to neznamená, že se to doopravdy stalo. Nedokážeme spolehlivě rozlišit pravdivé vzpomínky od těch falešných. Potřebujeme nezávislé potvrzení. A tento objev zvýšil mou toleranci ke každodennímu chybování paměti, kterého se dopouští mí přátelé a členové mé rodiny. Takový objev mohl zachránit Steva Tita, muže, jehož celá budoucnost byla spláchnuta vinou falešné paměti.
17:08Zatím bychom ale my všichni měli mít na paměti, a taky mít budeme, že paměť, stejně jako svoboda, je křehká věc. Děkuji vám. Děkuji. Děkuji. (Potlesk) Děkuji vám mockrát.
