Rosie King: How autism freed me to be myself

Mnoha lidem jsem to zatím neřekla, ale uvnitř hlavy mám tisíce tajných světů, které existují současně.Jsem autistka.

Krátká a inspirativní osobní zpověď na téma autismus.

 

Video (v angličtině s českými titulky) naleznete na tomto odkazu:

http://www.ted.com/talks/rosie_king_how_autism_freed_me_to_be_myself

 

Český transkript je k dispozici zde: 

 

Mnoha lidem jsem to zatím neřekla, ale uvnitř hlavy mám tisíce tajných světů, které existují současně.Jsem také autistka.

0:22Lidé mají sklon autisty škatulkovat, ale ve skutečnosti jsou velké rozdíly v tom, jací jsme. Můj bratříček například trpí velmi silným autismem. Nemluví. Neumí vůbec mluvit. Já ale mluvím moc ráda. Lidé si spojují autismus se zájmem o matematiku, vědu a nic dalšího, ale já znám hodně autistů, kteří jsou rádi tvořiví. Je to stereotyp a stereotypy jsou často, ne-li vždy, chybné. Hodně lidí si například pod pojmem autismus hned představí „Rain Mana“. Obecně se má za to, že každý autista je Dustin Hoffman a to není pravda.

1:11To se ale netýká jen autistů. Viděla jsem to i u sexuálních menšin, žen nebo lidí jiné rasy. Lidé se tak bojí různorodosti, že se vše snaží vtěsnat do škatulky s nějakou nálepkou. Setkala jsem se s tím sama ve svém životě: Zadala jsem do Googlu: „Autisté jsou...“ Google vám nabízí tipy podle toho, co už lidé napsali. Zadala jsem tedy: „Autisté jsou...“ a nejčastější výsledek byl „démoni“. Tohle je první věc, kterou si lidé představí, když uvažují o autismu. Vědí to. (smích)

1:55Jedna z věcí, kterou mám díky tomu, že jsem autistka – a je to víc výhoda než hendikep – je opravdu hodně živá představivost. Trochu to vysvětlím. Většinu času trávím ve dvou světech. První je skutečný svět, který sdílíme spolu, a druhý je v mé mysli. Ten svět v mé mysli je často mnohem reálnější než skutečný svět. Snadno uvolním svou mysl, protože se nesnažím zařadit se do žádné škatulky. To je jedna z největších výhod mého autismu. Nic mě nenutí to dělat. Vy si vyberete, co chcete dělat, najdete způsob, jak to dělat, a budete to dělat dobře. Kdybych se já snažila vtěsnat do škatulky, nebyla bych tady a nedosáhla bych poloviny věcí, kterých jsem dosáhla. Jsou tu ale i problémy. Autismus přináší problémy a přináší je i velká představivost. Škola může být problém sama o sobě. Když ale máte učitelům každý den vysvětlovat, že jejich hodiny jsou neskutečně nudné a zároveň tajně hledáte útočištěve světě uvnitř své hlavy, v němž nejste na žádné hodině, hned máte o problém navíc. (smích) Když se má představivost rozjede, tělo začne žít svým vlastním životem. Když se v mém vnitřním světě stane něco opravdu vzrušujícího, musím se rozběhnout. Musím se houpat vpřed a vzad a někdy i křičet. To mi dává hodně energie a já tu energii musím pustit ven. Dělala jsem to od dětství, už když jsem byla malá holčička. Rodiče to považovali za roztomilé, a tak to neřešili. Když jsem ale přišla do školy, tam už to za roztomilé nepovažovali. Možná se lidé nechtějí kamarádit s holkou, která začne křičet uprostřed hodiny matematiky. To se dnes běžně neděje. Může to ale být tím, že se nechtějí kamarádit s autistkou. Může to být tím, že se nechtějí stýkat s nikým, kdo nechce nebo nemůže zapadnout do škatulky normálnosti. Pro mě je to ale v pohodě, protože to oddělí zrno od plev, a já tak mohu zjistit, kdo je upřímný a opravdový a mohu si tyto lidi vybrat za přátele.

4:12Když se nad tím ale zamyslíte, co je normální? Co to znamená? Představte si, že by to byla ta největší poklona na světě. „No ne, ty jsi opravdu normální.“ (smích) Poklony jsou ale spíše: „Jsi výjimečný“ nebo „vybočuješ z davu“. Poklona je: „Jsi skvělý.“ Když tedy lidé chtějí být takoví, proč se tolik z nich snaží být normální? Proč chtějí vtěsnat svou jedinečnost do nějaké formy? Tolik se bojí rozdílnosti, že se snaží přinutit k normálnosti sebe i všechny ostatní včetně těch, kdo nechtějí nebo nemohou. Existují tábory pro sexuální menšiny nebo autisty s cílem učinit je „normálními“ a je opravdu strašné, že lidé něco takového dělají ještě v dnešní době.

5:01Já bych svůj autismus a představivost nevyměnila za nic na světě. Díky tomu, že jsem autistka, mohu uvádět dokumenty na BBC, píši knihu, vystupuji zde – což je fantastické – a jedna z nejlepších věcí, které dokáži, které si myslím, že jsem dokázala, je to, že jsem našla způsob, jak komunikovat s mým bratříčkem a sestrou, kteří, jak jsem už zmínila, nemluví. Neumějí mluvit. Lidé často odepíší někoho, kdo nemluví, ale to je hloupé, protože můj bratr a sestra jsou ti nejlepší sourozenci, které byste si mohli přát.Jsou nejlepší, moc je miluji a záleží mi na nich víc než na čemkoli jiném. Skončím otázkou: Jestliže se nedokážeme dostat do myslí druhých, ať už jsou autisté či nikoli, proč místo trestání všeho, co vybočuje z normálu, neoslavujeme jedinečnost a neradujeme se pokaždé, když někdo uvolní svou představivost?

 

5:59Děkuji.