Proč se lidé zabíjejí? (surikaty taky!)

Nová studie z roku 2016, kterou publikoval José Maria Gómez z University of Granada a Spanish National Research Council odhaluje evoluční kořeny lidské motivace k hominicidě. Pomocí výpočtu genetické příbuznosti mezi jednotlivými druhy savců sleduje korelaci s procentem vnitrodruhového násilí. Hypotézou výzkumu bylo, že čím užší je genetická příbuznost mezi dvěma druhy savců (například šimpanz bonobo má na 98,7 % shodnou DNA s lidskou), tím více bude korelovat počet vražd mezi dvěma danými druhy.

V navrženém designu výzkumu bylo sledováno 1024 druhů savců. Během studie vědci vypočítali genetickou příbuznost všech daných druhů. Násilí vědci operacionalizovali jako počet vražd za určitý časový úsek. Ze zkoumaného vzorku bylo více než jasné, že savci vraždu hojně využívají jako řešení konfliktů. U více než 40% zkoumaných druhů bylo jasně prokázáno, že jsou schopni zabíjet, v některých případech dokonce promyšleně a s přípravou. Jako nejmírumilovnější se jeví velryby a netopýři, u kterých je pravděpodobnost zabití pouhých 0,1%. U člověku blízkých příbuzných, šimpanzů je tato šance již o něco vyšší a to celých 4, 5%. Pro nás je pravděpodobnost, že zemřeme vraždou asi necelá 2%. Největšími zabijáky se ukázaly být veverky a roztomilé surikaty, které zabijí téměř jednu pětinu celé své populace.

Výsledky potvrdily hypotézu. Skutečně čím více spolu byly dva určité druhy příbuzné, tím více korelovalo procento vražd, ke kterým docházelo uvnitř druhu. Faktorem významně ovlivňujícím počet vražd je to, nakolik je určitý druh sociální a zdali žije ve skupině. Větší skupina s jasnější hierarchií nese větší oběti na životech.

Celý výzkum ale již od začátku zakopává o své vlastní limity. Tím nejzásadnějším je srovnání lidské agrese se zvířecí a zjednodušení vražd na pouze fylogenetický aspekt. Vražda, může být svým způsobem formou adaptivní strategie. Ovšem v naší společnosti tato forma již ztrácí na významu.

Dalším faktorem, který celou studii devalvuje, je fakt, že počet homicid rozhodně není v celé historii lidstva stejný, ale mění se a to velmi výrazně. Zároveň jsou vraždy podmíněny i kulturně a sociálně, což odporuje evolučnímu vysvětlení.

Samotní vědci, kteří studii prováděli, se nemohli dohodnout na procentu vražd u lidí. Konečná 2% jsou spíše jakýmsi konsenzem než číslem odrážejícím realitu. A (snad) poslední věcí, která je na této studii značně nedostačující je odpověď na otázku proč se tedy lidé vlastně zabíjí? Protože jsou savci…

Podrobnosti této studie můžete nalézt na: http://www.nature.com.ezproxy.muni.cz/nature/journal/v538/n7624/pdf/nature19758.pdf

Zdroj

1. Gómez, J. M., Verdú, M., Gonzáles-Mediaz, A. & Mendéz, M. (2016). The phylogenetic roots of human lethal violence. www.nature.cz [Online] http://www.nature.com.ezproxy.muni.cz/ nature/journal/v538/n7624/pdf/nature19758.pdf

Zdroj obrázku

1. http://gurnislv.deviantart.com/art/Surikat-guard-216627740