Z pamětí Mistra: Čínská džunka a tichá pošta

Richard Dawkins je nejen evolučním biologem a popularizátorem tohoto oboru. Sobecký gen znají minimálně jako slovní spojení i lidé, kteří se jinak o evoluci nezajímají. Dawkins představuje dnes prostě osobu vlivnou a známou, především jako odpůrce náboženství a naopak propagátor skeptického přístupu ke světu. Asi nikdo mu neupře. že dokáže výborně psát a přesvědčivě argumentovat.

 

Navnazující článek Pavla Housera na serveru www.osel.cz začíná takto:

"Sobecký gen, tak jako všechny brilantní knihy/teorie (respektive teorie brilantně podané) vzbuzuje kromě krajního estetického uspokojení i údiv nad tím, jak to, že tohle někomu nedošlo už dávno, eventuálně to nikdy nenapadlo přímo čtenáře samotného.

 

Česky jsme si toho od Dawkinse mohli už přečíst docela dost, i když často s velkým zpožděním proti původnímu vydání. To není případ Dawkinsovy autobiografie, jejíž první díl vyšel na konci roku 2015, druhý (závěrečný) pak před posledními Vánoci. Předělem mezi oběma knihami je vydání Sobeckého genu, Paměti pak končí Mistrovými sedmdesátinami v roce 2011.

 

 

Osobně mě druhý díl zaujal výrazně víc než první, protože se mnohem víc týká vědy. Vystupují zde, ať už přímo nebo zmínkou, další známé osobnosti, nejen evoluční biologové či autoři populárně-vědeckých knih (Sagan, Gould, Diamond, oba Ridleyové, Lawrence Kraus, ale třeba i Chomski). První díl je prostě více životopisem, kde namísto vědců najdeme spíše Dawkinsovy příbuzné či učitele. Naopak ve druhém díle, po vydání Sobeckého genu, se Dawkins stává mediálně známým, cestuje po konferencích i profesorských místech, dostává pozvánky do televize… Pochopitelně jde pořád o memoárovou literaturu; někoho tento styl baví víc a někoho míň. Sám mám radši memoáry obecnější, ať už jde o archeologii, evoluční biologii či kosmologii, konkrétně od Dawkinse pak oceňuji Příběh předka."

 

Zajímá-li Vás více, pokračujte v četbě na tomto odkazu: www.osel.cz.