Kategorie |
Kolik je pravdy v národních stereotypech?Horkokrevní Španělé, mafiánští Italové, depresivní Rusové a neurotičtí Češi. Jsou příslušníci ostatních národů skutečně takoví, jaké si je představujeme. Je v našich společensky sdílených a přenášených stereotypech o typických příslušnících cizích národů alespoň zrnko pravdy? Etnické a národní stereotypy, tedy ustálený a často zjednodušený soubor představ o vlastnostech a chování příslušníků různých národů a skupin, napomáhají diskriminaci, na druhou stranu jsou přirozeným sociálním jevem a nezbytným prostředkem sociální kategorizace. Stereotypy jsou součástí sociální percepce druhého etnika a manifestují se na úrovni chování k jeho příslušníkům. Stereotypy zjednodušují orientaci a rozhodování a napomáhají kategorizaci na my a oni. Bývají často využívány v karikaturách či propagandě. Torracciano (2005) definuje národní stereotypy jako sdílená přesvědčení o znacích typického představitele určitého národa. Stereotypy tvoří kognitivní složku meziskupinových postojů. Příkladem je stereotyp typického pořádkumilovného, pedantního a spolehlivého Němce nebo horkokrevný a družný Španěl. Afektivní složkou meziskupinových postojů jsou předsudky (úsudky s emocionálním hodnotícím nádechem založené na pouhém mínění nikoliv spolehlivém poznání) a behaviorální složkou je diskriminace. Meziskupinové postoje jsou podle teorie meziskupinového kontaktu (Pettigrew & Tropp, 2006) ovlivněny zejména kontaktem s příslušníky těchto „cizích“ skupin, jichž není jedinec členem. V psychologii 20 st. byl zastáván názor, že v národních, stejně jako jiných stereotypech, v jejich zhuštěné podobě může být obsažena špetka pravdy (kernel of truth hypotesis), protože se jedná o kumulovanou lidskou zkušenost (Costa, Torracciano, McCrae, 2001). Tento do určité míry logický a široce přijímaný předpoklad vyvrací italský výzkumník a psycholog A.Torracciano (2005) v rozsáhlé mezinárodní studii zahrnující 49 národů. Stereotypy příslušníků vlastního národa (autostereotypy) ani ustálená přesvědčení o typických vlastnostech příslušníků druhých národů (heterostereotypy) nekorelovaly s osobnostními profily příslušníků daných kultur měřených osobnostním dotazníkem NEO-FI-R. Pro měření stereotypů byl využit posuzovací inventář National Character Survey (NCS) odpovídající vlastnostem obsaženým v NEO-FI-R, v dalších výzkumech bylo NCS použito rovněž k posouzení vlastních osobnostních charakteristik na místo NEO-FI-R. Vyšší přesnosti přitom dosahují podle výzkumníků spíše heterostereotypy, tedy to jak příslušníky daného národa vidí jeho sousedé. U autostereotypů hraje významnou roli ochranná a sebenadhodnocující tendence v hodnocení vlastního národu (self-enhacement bias). Že stereotypy neodpovídají vlastnostem reálných lidí bylo potvrzeno rovněž výzkumy M. Hřebíčkové (Kouřilová, Hřebíčková, 2011, Hřebíčková, 2013) na české a slovenské populaci. S osobnostním profilem reálných příslušníků hodnoceného národu nekorespondovalo ani hodnocení odborníků (sociálních vědců) majících osobní zkušenost s jimi hodnocenými kulturami (Church, Katigbak, 2002 In Lönnqvist, 2012). Národní stereotypy jsou rigidní a stabilní v čase a místě (shodné v různých regionech dané země). Člověk je získává již v dětství a podobají se do určité míry u příslušníků různých generací. Na jejich šíření se podílí výchova, média, beletrie, filmy, vtipy a anekdoty. Odráží se v nich socioekonomické podmínky, historie, zvyky, mýty, legendy a hodnoty daných národů. Z teplejšího geografického klimatu bývá například usuzováno na vřelejší povahu obyvatel, příslušníci bohatších zemí jsou pokládáni za více profesionální (McCrae, Terracciano, Realo, & Allik, 2007, Terracciano et al., 2005, Realo et al., 2009 In Lönnqvist, 2012 ). V národních stereotypech se projevuje rovněž tzv. kontrastní efekt, kdy svému národu připisujeme vlastnosti kontrastní k vlastnostem národu sousedního, případně národu, vůči němuž se snažíme vymezit. Tento efekt byl nalezen např. ve výzkumech Finů a Rusů, pobaltských národů a Rusů (Realo, 2012).
Zdroje
Zdroj obrázku
|